Sezení

Vezmi děti na místo, kde je divoká příroda. Oblečte se do terénu. Každý musí mít kousek karimatky, na které bude moci sedět. Až budete na místě, vyzvi děti, aby si každé našlo tiché místo, kam se na příštích 20–60 minut (podle věku dětí) pohodlně usadí na svou karimatku a bude v tichosti pozorovat přírodu.

Úkolem dětí je snažit se „vnořit se“ do přírody, stát se její částí, vnímat ji různými smysly. Během času sezení se nesmí přemisťovat – podobně jako stromy, které jsou trvale zakořeněné v jednom místě. Varuj děti, že až budou na svém sezení, může do jejich hlavy přijít „breptal“, který se bude snažit odvrátit jejich pozornost od přírody a zaujmout jejich mysl úplně jinými věcmi (např. co budou dělat, až se vrátí; jakou hračku si chtějí koupit; co se dělo ve škole). Požádej je, aby se v takové chvíli snažily „breptala“ zahnat a soustředily se na pozorování a na svou přítomnost v přírodě.

Během sezení je možné udělat mnoho pozorování. Když sedíme potichu a bez hnutí, neplašíme zvířata a máme čas vnímat věci, kterých jsme si dříve nevšímali. Nejedná se ale o soutěž, kdo více uvidí nebo uslyší. Jde spíš o formu přebývání v přírodě, seznamování se s ní, uvědomování si, že jsme její součástí.

Když uplyne čas, dej hlasitý (předem domluvený) signál k návratu, např. hlas nějakého zvířete. Když děti uslyší signál, vrátí se na shromaždiště. Posaďte se do kruhu a požádej děti, aby se podělily o své zážitky ze sezení. Viděly něco? Jaké měly myšlenky? Cítily se dobře? Chtěly by se na své sezení ještě vrátit?

Čas sezení je ohromný relax. Pozorujeme přírodu, ale také máme příležitost zaposlouchat se do zpěvu ptáků, pocítit na kůži paprsky slunce, vítr, vnímat vůni přírody. A všechno přichází přirozeně... Nejlepší je, když si to nejprve sám/sama vyzkoušíš. Je dobré vracet se s dětmi na stejná sezení a pozorovat, jak se příroda mění spolu s ročními obdobími nebo co se děje v různou denní dobu. Můžeme také děti vyzvat, aby se během sezení soustředily na nějaký aspekt fungování přírody.